Cora

Corinka k nám přišla 27.8.2007 po dlouhé cestě z Brna od chovatele Milana Olivy. Velmi rychle se aklimatizovala, jen osamění v kotci zpočátku velmi špatně snášela (byla z 11 sourozenců), proto s námi bydlela první 3 týdny doma. Cherrinku úspěšně terorizovala již od prvního momentu. Nyní je z ní krásná slečna, klidná, ale v případě akce dostatečně temperamentní.

Měla jsem velké ambice stran záchranářského výcviku a Cora se jevila jako mimořádně šikovný a talentovaný pes, ale od prvního hárání ji začala dost trápit alergie, takže systematický výcvik byl neustále přerušován jejím drbáním a maroděním. Vyzkoušeli jsme více či méně úspěšně žadu léků, až nakonec stejně skončila na léčbě kortikoidy, aby její život (byť možná kratší) za něco stál. Později si uhnala alopecii X (alopecie je latinské slovo pro plešatost a X znamená, že se o tom vlastně nic neví, tudíž to nelze ani účinně léčit). Zkraje roku  2011 se jí povedlo se přiotrávit a poškozená játra ji předčasně vyřadila ze systematického výcviku.

Přenechala jsem ji Vítkovi místo Shelby, která se po Isince stala naším domácím maskotem (stejně Vítka neposlouchala). Vítek cvičí střídmě, nic nepřehání a proto Coru neužene, jak by se to jiste podařilo mně. Navštěvuje s námi sporadicky cvičák, cvičí obrany, což jim oběma docela jde, také s ní tancuje (základy jsem vybudovala já, ale učí ji nové cviky) a chodí na agility. Coře dlouho překážky nevoněly, na parkuru běhala jen kvůli mně, ale nakonec ji to začalo bavit a běhá sice ne úplně rychle, ale čistě a s radostí. V létě 2011 byla s Vítkem na táboře, kde spolu vyhráli závody LA a taky dogdancingové.